O mně

Jmenuji se Daniela Lilling. Jsem dcerou lékárníků, takže jsem část dětství strávila v laborce, kde jsem barvila vodu hypermanganem nebo rozpouštěla oleum cacao na výrobu čípků. Mou nejoblíbenější knihou během dospívání byla publikace Jídlo jako lék, jídlo jako jed od Reader’s Digest Výběru. Mým vzorem vždy byla má babička, která pracovala jako dětská lékařka v Alžíru.

Maniakem v oblasti výživy jsem tak nějak od nepaměti. Veganské stravě jsem propadla záhy po začátku studií na medicíně, tedy před devíti lety. Psala jsem tehdy veganský foodblog Goodmoodspoon a za vrchol své internetové kariéry jsem považovala účast v Dobrém ránu s Českou televizí, kde jsem za pultíkem uvařila pár vegan receptů, usmívala se do kamery a s přímém přenosu si nedopatřením uřízla kus palce.

A pak, pak byl už čas věnovat se té skutečné medicíně – odjet na půlrok na zkušenou do zahraničí, najít si práci v nemocnici a svědomitě se starat o své pacienty. Není pravdou, že by mi to bylo málo. Naopak. Ale než abych se pokoušela objasnit své smíšené pocity z práce ve zdravotnictví, dovolím si vypůjčit citát od jedné z nejvýznamnějších postav moderní medicíny: